Sibiřský deník

Dovolujeme si dnes pozvat do kina milovníky náročné kinematografie. Naši ochutnávku ovšem zcela a jistě nenajdete v multiplexu, ale spíše v nějakém klubovém nebo artovém kinu, nebo kinokavárně.
Jedná se o lotyšský film Sibiřský deník. Na jeho produkci se podíleli také čeští filmaři.

řeka

Jedná se o skutečný příběh lotyšské novinářky Melanie Vanagové, která strávila v sibiřském zajetí neuvěřitelných 16 let.
Jeden krásný večer strávila se svým manželem v opeře a v noci do jejich bytu vtrhli ruští vojáci a deportovali je do Sibiřského zajetí. To se odehrálo v roce 1942. Melanie nebyla jediná, takto deportovaní byli v podstatě všichni představitelé lotyšské inteligence. Naneštěstí zvlášť deportovali ženy a děti a zvlášť muže. Melanie ještě netuší, že s manželem se už nikdy neshledá. Manžel byl umučen k smrti, což se Melanie dovídá až po desetiletích.

zima
 

Velmi kruté vzpomínky

Samotná cesta v dobytčích vozech představovala hotové martyrium. Tři týdny napříč tundrou a tajgou. Ve vyhnanství museli ženy tvrdě dřít a dostaly pouze 100 g chleba na den. V těchto nelidských podmínkách Melanie vydržela žít 16 let. Několik let po smrti Stalina jí bylo povoleno vrátit se do vlasti, ale do konce svého života byla nucena pracovat jen v podřadných zaměstnáních.

sníh

V průběhu vyhnanství si dělala zápisky. Samotnou knihu ovšem napsala v devadesátých letech dvacátého století, kdy došlo k rozpadu Sovětského svazu a Lotyšsko se stalo svobodnou zemí. V té době bylo Melanii už přes 80 let.
Film je natočen v černobílém provedení, což umocňuje jeho ponurost a syrovost. Lze mu vyčíst určité nepřesnosti. Například se nedovíme konkrétní (byť falešné) obvinění Melanie. Stejně tak se nedozvíme, jak dopadl její syn, kterému pomohla k útěku, když se dozvěděla, že v Krasnojarsku jsou oddíly Červeného kříže, které mají děti zajatců po válce odvézt do bezpečí.

Přesto se jedná o mimořádný filmový počin, ve kterém není místo pro patos, jen surovou a krutou realitu. 

Sibiřský deník
Ohodnoťte příspěvek