Je člověk živočich? (úvaha / polemika)
Poznámka na úvod: Před dávnými a dávnými lety (někdy v roce 2003) jsem začal studovat Informační studia a knihovnictví na UISK FF UK. Jedním z předmětů byly i "Základy informační vědy" pana docenta Smetáčka, kde jsme hovořili o všem možném. Jednou se řeč stočila i na člověka a živočichy, a hned také padla otázka „Je člověk živočich?“. Pan docent se domníval, že člověk živočichem není. S tímto názorem jsem nesouhlasil a vytvořil jsem svojí prakticky první polemiku, ve které jsem se pokusil vysvětlit a obhájit své stanovisko. Text předkládám v původním znění s titulky… ;-)
- - -
Myslím si, že je vhodné potencionálního čtenáře varovat hned na začátku, aby nebyl později zklamán. Toto rozhodně není vědecká studie z oblasti biologie a přírodních věd o původu člověka, hluboká filosofická úvaha na téma „Kdo jsme a kam kráčíme“ a ani vyčerpávající analýza či komplexní rozbor výše zmíněné teze. Tato samostatná práce (prosím tímto také laskavého čtenáře, aby přimhouřil oko a nazýval alespoň na chvíli tento výtvor prací) je jen jakýmsi chaotickým souhrnem hlavních argumentů a protiargumentů k otázce, zdali člověk živočich je nebo není. Žádám také ctěného čtenáře, aby alespoň protentokrát akceptoval, že všechny pedagogy oslovuji „profesor“. Je to zvyk z gymnázia a chvíli potrvá, než budu všechny oslovovat tak, jak jim náleží. (Oslovení byla v tomto textu opravena; jedná se o jedinou změnu oproti originálu – pozn. autora)
Pan docent Smetáček své tvrzení opírá o celou řadu faktů. Tvrdí, že člověk sice živočichem byl, ale postupem času se evolucí vyvinul v cosi vyššího, v něco, co už termín „živočich“ překonává. Zároveň přiznává, že ještě neexistuje pro člověka nějaké speciální pojmenování. Během semináře byly zmíněny názvy jako „nadčlověk“ nebo „mimočlověk“ (respektive „nadživočich“ či „mimoživočich“, aby to nemělo nějaké negativní konotace – pozn. autora), ale ani jeden nebyl stoprocentně výstižný. Každopádně na názvu nezáleží, důležitá informace pro nás je, že člověk zkrátka není živočich.
Otázkou zůstává, co pana docenta k tomuto závěru vedlo. Je na čase zmínit některá fakta. Člověk má mnoho vlastností, kterými se odlišuje od zvířat. Kupříkladu je schopen řeči. Myslí se tím komplexní řeči, neboť i řada zvířat je schopna určité interakce s ostatními, a to i na relativně vysoké úrovni. Je myšlena lidská řeč, slovní zásoba s tisíci a tisíci slovy, řeč respektující gramatická pravidla, schopnost naučit se i cizí řeči atd. Další důležitou lidskou vlastností je například schopnost domluvit se. Vést rozumný dialog, umění kompromisu, schopnost diplomacie a podobně. Lidé mají oproti zvířatům i řadu dalších „předností“, jmenujme kulturu jako celek (návštěvy divadel, četbu knih…), architekturu, schopnost písma a s tím třeba spojené záznamy dějin, touhu po vzdělání, vyšší city (slitování) a tak dále.
Stručně řečeno: vzhledem k tomu, že se člověk tak moc odlišuje od ostatních živočichů a překonává je, již mezi ně nepatří. Zvířata neznají složitý jazyk, nejsou schopna dohody, neznají slitování, nechodí do škol čerpat vzdělání, nemají kulturu ani náboženství, nejsou schopna vytvářet složité modely a tak dále. Člověk ale ano. Mezi člověkem a ostatními živočichy je přímo propastný rozdíl! Člověk musí nutně tvořit druh či skupinu sám pro sebe. A z tohoto důvodu nemůže být člověk živočich.
Nicméně každá mince má dvě strany. Proto je zapotřebí vyjmenovat i protiargumenty. Hovoříme-li o člověku a o zvířatech, bylo by vhodné podívat se na tento oříšek tak trochu z pohledu biologie. A zde již naráží teorie pana docenta Smetáčka na první veliký problém – speciální označení jen pro člověka neexistuje. Z biologického hlediska jsou všechny organismy roztříděné do taxonomických jednotek, konkrétně např. nadříše → říše → kmen → třída → řád → čeleď → rod → druh. (ještě jednou připomínám, že toto není vědecká práce a obsahuje jen jednodušší pojmy – zkušený biolog by na toto téma jistě hovořil tři hodiny). Důležitá věc ovšem je, že existují dvě nadříše, a to „Prvojaderné“ a „Jaderné“, přičemž jaderné organismy se dělí jen na tři říše, a to na „rostliny“, „houby“ a „živočichy“. Jiná říše neexistuje. Z toho jednoznačně vyplývá, že pokud člověk není houba či rostlina, musí být podle platných zákonů biologie živočich! (Je to samozřejmě mnohem složitější, ještě tam jsou všelijací praprvoci a jednobuněčné organismy, ale ti nejsou až tak relevantní – pozn. autora)
Tím jsme si stručně dokázali, že klasická věda zkrátka člověka považuje za živočicha. Je ovšem možné dívat se na tezi pana docenta jako na novou myšlenku. Tedy nezavrhovat něco nového jen proto, že to je nové. Musíme se tedy nad tím trochu zamyslet. Řekli jsme si mnoho faktů, které člověka odlišují od ostatních živých tvorů. Znamená to tedy, že je natolik výjimečný, že již nemůže být nadále označován za živočicha? A nebo je tomu naopak, a člověk je jen výjimečným živočichem?
Otázkou je, zdali ostatní živé tvory příliš nepodceňujeme. Máme schopnost řeči, ale schopnost slušné komunikace a interakce má drtivá většina zvířat. Nemají gramatická pravidla ani tisíce slov, ale stačí jim to k životu. Mezi jednotlivými lidmi jsou také značné rozdíly ve slovní zásobě či znalostech jazyka. Znamená to snad, že profesor matematiky je „podřadnější“ člověk než polyglot, který vládne plynule šesti jazyky? Samozřejmě že ne! Naopak, lidstvo je z jazykového hlediska nedokonalé. Existují stovky a stovky jazyků a dialektů a ve finále jeden člověk nerozumí druhému. O co dokonalejší jazyk mají jednotlivé druhy zvířat – kachny káchají po celém světě stejně a netrápí je jazykové bariéry jako lidi. Úhoři se plují rozmnožovat z celého světa do Sargasového moře, a přesto se netahají se slovníky a kapesními průvodci aby se spolu domluvili. Mají své signály, svůj druh řeči, ve své podstatě praktičtější než lidé. A co schopnost dohodnout se? Velká část zvířat si kupříkladu pachovými stopami označuje své teritorium, a ostatní zvířata to většinou respektují. Lidské hranice nejsou o nic stálejší a trvalejší. Soucit a další vyšší city? Zvířata rozhodně jsou schopna lásky, zejména mateřská láska by mohla být pro některé lidi vzorem. A kupříkladu když bojují dva vlci, tak se jeden může vzdát (odhalením krku a submisivní polohou) a ten druhý ho nezakousne. Když ale v lidské společnosti potkáte vraha, můžete se vzdávat jak chcete, ale stejně vás zabije. Kdo tedy zná slitování lépe?
Další položkou je otázka vzdělávání. Zvířata přeci nemají školy, a proto se nemohou lidem vyrovnat. Ale nikoliv! Zvířecí mláďata se naučí vše, co budou kdy v životě potřebovat, od své matky (nebo rodičů obecně), a to za nepoměrně kratší dobu než lidé. Kolik dlouhých měsíců trvá lidskému dítěti než se naučí chodit, skákat a trochu žvatlat? U zvířat, nad které se chceme povyšovat, to je otázka hodin či dnů. Hříbě se hned po porodu snaží vstát a brzy začne řehtat jako ostatní. Během několika týdnů se medvídě naučí jak stopovat a ulovit kořist. V té době, kdy většina ostatních živočichů je už zkušenými lovci a třeba se chystají založit vlastní rodinu, se lidské dítě, hrdý pán tvorstva, ještě převaluje v posteli, slintá a kňourá takovým způsobem, že mu nerozumí ani vlastní rodiče. Má hlad? Chce přebalit? Je nemocný? Kdo ví? Mimochodem, mně je 21 let a stále nemám dostatek znalostí, abych byl společnosti nějak užitečný a vykonával svou práci. Kdo má lepší způsob vzdělávání – příroda, která sděluje zkušenosti v řádech dnů, a nebo člověk, který se vzdělává roky a roky? (Abych to upřesnil, třeba škrábat brambory bych zřejmě dokázal, měl jsem ovšem na mysli práci ve své specializaci, na kterou jsem studoval – pozn. autora)
Mezi dalšími věcmi bylo myslím i náboženství. První věc, která mě napadá, je – jak můžeme vědět, že některá zvířata nemají „náboženství“. Možná že si nestaví chrámy a modly, ale něco mít přeci mohou (ve smyslu uctívání nějakých sil, například života či přírody jako celku – pozn. autora). Důležitá věc je, že my ve skutečnosti nevíme vůbec nic o tom, na co zvířata myslí. My můžeme delfíny pozorovat celý měsíc a zjistíme, jak se chovají, čím se živí, jaké zvuky vyluzují. Můžeme delfína vzít a rozpitvat ho, nakrájet na tenké plátky a zjistit stavbu jeho těla, složení krve a třeba i DNA. Ale neexistuje možnost zjistit, co si myslí! Nevíme, jestli v tom moři jenom plave, nebo provádí své rituály. Kdyby nás sledovala mimozemská civilizace, a viděla by například několik lidí při tanci, pochopili by, že jde o tanec? Nebo by si mysleli, že jde jen o směšné motání, nějaký druh chůze, či dokonce o nemoc. Dívali by se na nás ze svého pohledu, nechápali by, co to znamená pro nás. A analogicky: my pozorujeme ostatní živočichy, aniž bychom je plně pochopili. A dokud jim neporozumíme, nemůžeme je ani hodnotit a tvrdit, že jsme něco víc.
Pan docent Smetáček ještě zmiňoval kupříkladu architekturu. Říkal: „Ukažte mi zvíře, které by postavilo Sixtinskou kapli.“ Já zase říkám: „Ukažte mi člověka, který by bez nástrojů postavil město.“ Hovořím třeba o mravencích nebo termitech. Hmyz obecně unese mnohonásobek své tělesné váhy. A člověk? Jen velký silák je schopen nést tak cca 1/3. Třetina z mé váhy je přibližně 25 kilogramů. Já osobně bych s tím možná pohnul, ale asi bych to nikam nedonesl. Nehovořím o vzpěračích, kteří sice nějakou to činku zvednou, ale jen na pár vteřin (a ještě se u toho kolikrát zlomí)… Ale zpátky k architektuře. Mistry stavitelství jsou termiti (učeně řečeno všekazi, například kamerunský nebo bojovný). Termitova velikost je cca 1 centimetr. Přesto dokáží postavit ze dřeva, písku a hlíny termitiště o průměru 3 a výšce 12 metrů. Centimetroví termiti postaví jen pomocí svých slin věž 1200x vyšší, než jsou oni. Kdyby měli 180 cm jako lidé, věž by měřila 12x180, tedy 2160 metrů. A já se ptám: „Postavilo lidstvo s celou svou architekturou, vědou a technikou stavbu vysokou přes dva kilometry?“ A to není všechno. Termiti se dožívají až padesáti let (aniž by měli úžasnou lidskou zdravotní péči), v čele společenstva je král a královna, ostatní mají rozdělené funkce na dělníky, průzkumníky a vojáky (aniž by byly stávky a nepokoje), v termitišti je udržován optimální tlak, teplota i vlhkost (aniž by si instalovali větráky a klimatizaci), a tak dále. Já se tedy ptám: „Jsme schopni překonat alespoň hmyz?“
Možná že jsme velice odlišní. Ale spíše ve věcech, na které asi nebudeme příliš hrdí. Jsme jediný druh, který je schopen světových válek a masových poprav. Zvířata zabíjí kvůli potravě, my přinášíme ostatním smrt kvůli penězům, cennostem, většímu území nebo jen tak. Své vzácné schopnosti používáme proti druhým. Máme dar empatie a místo toho, abychom se častěji vcítili do pocitů druhých a pomohli jim, využíváme toho k proradnosti, lžím a úskokům. Vymýšlíme převratné technické vynálezy a v zápětí z nich děláme smrtící zbraně. Místo abychom se snažili jako druh spojit, hledáme záminky k neshodám a válkám. Tomu se nedá říkat dokonalost. Ještě se máme od zvířat čemu učit.
Myslím si, že už by bylo vhodné přejít ke konci. Člověk opravdu má mnohé vlastnosti a schopnosti, kterými překonává ostatní živé tvory. Lidský druh je vrcholem evoluce a je patrně nejdokonalejším organismem. Ale domnívám se, že člověk jakožto „nejvyšší“ živočich, musí být zákonitě živočich. Je na nejvyšším stupni živých tvorů, ale patří mezi ně. Jíme, spíme, rozmnožujeme se, zkrátka žijeme. Děláme to samé jako ostatní živí tvorové. Možná někdy v budoucnosti bude situace jiná. Až nebudeme na Zemi závislí, až budeme cestovat po vesmíru, až se budeme množit uměle pomocí počítačem vyšlechtěné DNA, až budou naše těla plná kybernetických implantátů a v žilách se nám budou spolu s krví prohánět nano-roboti. Pak už možná nebudeme živočichy. Budeme z části stroje, jen na organické bázi. Ale dnes ještě ne. Zatím jsme lidé. A i přes veškerou naší techniku jsme stále součástí přírody! A proto si myslím, že člověk je stále ještě živočich. A jsem tomu rád.
- - -
Poznámka na závěr: Dnes bych to asi napsal trochu jinak; možná lépe, možná ne. Asi bych tu a tam zvolil jiné výrazy, nebo bych použil odlišné příklady. Někdy je sice argumentace trošku podivná a nadsazená, ale šlo mi hlavně o princip, který zůstává stejný – stejně jako před čtyřmi lety si i dnes myslím, že člověk je stále živočichem. A co vy, milí čtenáři? Jaký je váš názor? Diskusní fórum tady zatím ještě není, ale můžete mi poslat třeba e-mail. :-)
